Jiří Baum (20. září 1900 – 1943)
Přírodovědec, cestovatel, ale také filmař, fotograf, mecenáš a dlouholetý dobrovolný odborný asistent Národního muzea Jiří Baum pocházel ze zámožné pražské obchodnické židovské rodiny a to mu předurčilo podnikatelskou dráhu. Proti vůli svého otce si ovšem nakonec prosadil studium na Přírodovědecké fakultě UK, kterou v roce 1928 i úspěšně absolvoval. Již za svých studií se zaměřil na ornitologii a arachnologii, a studiu pavouků následně věnoval i podstatnou část svého vědeckého úsilí.
Jeho dobré finanční zázemí, neuvěřitelná píle a jazykový talent (např. plynně ovládal i malajštinu, z které překládal) společně s nadšením pro cestování z něj učinily úspěšného cestujícího vědce, který na svých náročných vědeckých cestách získával přírodniny, ale i etnografický materiál pro pražské Národní muzeum. Pouze finanční nedostatečnost muzea a vleklé spory uvnitř tohoto ústavu zabránily, aby Jiří Baum zde působil jako řádný odborný úředník a nadále zůstával „jen“ dobrovolníkem bez nároku na finanční odměnu a vlastní pracovnu. Jeho příslušnost do „kohorty“ mladých a nadějných spolupracovníků muzejního entomologa a vedoucího muzejního zoologického oddělení Jana Obenbergera mu však umožnila nejen se výrazně podílet na rozšiřování muzejních přírodovědných sbírek, ale úspěšně rozvíjet i vlastní vědecké a publikační aktivity.
Již jako mladý student navštívil USA, Brazílii a v roce 1927 uskutečnil se svým spolužákem a budoucím vynikajícím mykologem a botanikem Albertem Pilátem náročnou cestu do rovníkové Afriky. Po návratu z tohoto afrického dobrodružství jej čekala cesta do Malajska, kde pořídil mj. i svoje první rozsáhlejší filmové záběry a v roce 1930 se účastnil památné muzejní Expeditio Obenberger směřující do Tuniska a Alžírska. Pro tu z vlastních prostředků obstaral vhodný osobní automobil, a tak fakticky umožnil její realizaci. A o rok později se sochařem Františkem V. Foitem projel napříč Afrikou od Alexandrie po Kapské Město. A právě na této cestě vznikl i největší Baumův kinematografický počin, film K Mysu Dobré naděje, uvedený do československých kin v roce 1933. Od 30. let následně cestoval se svojí chotí Růženou (rozenou Fikejzlovou). Jejich cestovní itinerář tehdy zahrnul jak Pobaltí a Skandinávii, tak i Španělsko, jih Afriky a společně vykonali i náročnou cestu kolem světa při níž se svojí speciálně upravenou obytnou Tatrou T 72 navštívili i Austrálii a Japonsko. I na těchto cestách získávali četné přírodniny určené pro sbírky Národního muzea a nové mezinárodní vědecké kontakty.
Baumova poslední vědecká cesta jej zavedla na jih Afriky, kontinentu jehož poznání věnoval hned několik cest a nemalé úsilí. Hlavním cílem byla návštěva velkých přírodních parků na jihu Afriky a fotografování tamní divoké zvěře. V Praze se oba dva naši cestovatelé k velkému překvapení svých přátel objevili prakticky jen několik málo desítek hodin před zahájením německé okupace. Jako skutečný vlastenec se Jiří Baum s podporou své choti aktivně zapojil do podzemní protiněmecké činnosti, byť byl vystaven i nevybíravé a neustále se zostřující rasové perzekuci. Banální nedodržení diskriminačních protižidovských zákonů nakonec v roce 1943 Jiřího Bauma dovedlo až k zatčení a k následné deportaci do pekla osvětimského vyhlazovacího koncentračního tábora. V jeho varšavské pobočce, zřízené pro odklízení trosek zničeného židovského ghetta. Zde na otravu krve ještě před koncem roku 1943 zemřel. Naštěstí, alespoň jeho rozsáhlý písemný a také fotografický archiv dokázala vdova Růžena F. Baumová uchránit, aby nakonec mohl být uložen v Archivu NM, kde je postupně zpřístupňován badatelské veřejnosti.
Zpracováno dle:
Klára WOITSCHOVÁ – Libor JŮN, Národní muzeum v éře Československa, Praha 2019
Jiří BAUM – Adéla JŮNOVÁ MACKOVÁ – Libor JŮN, Expeditio Obenberger. Africká cesta přírodovědce Jiřího Bauma 1930, Praha 2012